Workshop Vráťme sa dopredu: Body Art
Termín: 6.6.2017, 16:00
- Termín b.a. (z angl. tělové umění) byl poprvé použit v roce 1970. Umělci využívají vlastního těla jako sochařského materiálu či malířského plátna, kdy tělo či tělesné akce bývají využívány jako nástroje k otiskům. Dále umělci vystavují své tělo napospas určitým podmínkám, předmětům, obvyklým, ale i extrémním okolnostem. Výtvarníci hledají hranice lidských možností a zkoumají vztahy člověka k okolí. Krajní hranice této snahy o vytvoření uměleckého díla bývají spojovány s náročnou tělesnou námahou, někdy žízní či hladověním.
- B.a. zprostředkovává prožitek z času, prostoru a různé situace, které člověk může zažít. Bývá také jedním z prostředků v oblasti akčního umění, kde většinou nevzniká výtvarné dílo, ale pouhý záznam akce prostřednictvím videozáznamu či fotografie.
- B.a. je termín, který odkazuje na užívání těla jako východiska a vlastního materiálu umělecké tvorby. Jako samostatnou kategorii ho společnost začala vnímat v 60. letech v souvislosti s rozvojem → performance a happeningu. Podle Rezka navazuje b.a. na fenomenologické chápání těla jako „pole událostí“. Umělci experimentující se svým tělem často navozují základní vědomé i podvědomé pohnutky určující naše chování (sexuální touhu, agresivitu, strach). Tyto experimenty většinou nemají povahu příběhu, ale umocňují prožitek těla prostřednictvím gest, bolesti, rituálního opakování, fyzického omezení, extrémního tělesného nasazení či s narcisismem hraničící posedlosti vlastní osobou. V některých případech využívá b.a. karnevalových motivů (groteskního těla, metamorfóz, protéz, různých forem masek a transvestitismu) a svou formou a účinkem připomíná exorcismus nebo šamanský rituál. Výstupem b.a. je většinou fotografická či filmová dokumentace či slovní záznam, podobně jako u živého výstupu.
- Jones chápe b.a. jako → umění aplikované na lidské tělo, s lidským tělem nebo jako umění na lidském těle se zakládající. Nejčastější formou b.a. jsou tetování a piercingy, další typy zahrnují zjizvování, branding, scalpelling, shaping (formování – krajkování nebo korzetování), celotělové tetování nebo body painting (malování na tělo).
- Extrémnější b.a. může zahrnovat věci jako mutilation či posunování těla k jeho fyzickým hranicím. Například jedna z prací Mariny Abramović zahrnovala tanec, dokud nezkolabovala vyčerpáním, naproti tomu známější dílo Dennise Oppenheima spočívalo v tom, že ležel na slunci s knihou na své hrudi, dokud jeho kůže (kromě té, co byla přikrytá knihou) nebyla velmi spálená. B.a. může spočívat i v naaranžování a pitvě zakonzervovaných těl ve smyslu uměleckém, příkladem je výstava Human Body. B.a. je také podkategorií kreativního umění, ve kterém umělci užívají či nadužívají své tělo, aby ukázali své pohledy a názory na umění.
- Jones dále uvádí, že se v současné době tělo stalo předmětem širších debat. Důležité strategie, které se zabývají lidským tělem, jsou: implantáty, tělo v symbióze s novými technologiemi, virtuální tělo. Vědecký výzkum v těchto oblastech, kterým se zabýval například Kevin Warwick, může být vnímán v tomto uměleckém duchu. Významným případem b.a. jsou chybějící těla. Někteří umělci demonstrovali tělo tím, že na jejich dílech absentovalo. Umělci jako: Keith Arnatt, Andy Warhol, Anthony Gormley and Davor Džalto.
Vito Acconci jednou zdokumentoval skrz foto a text svou denní cvičební rutinu – nastupování na židli a sestupování z ní tak dlouho, jak jen to bylo možné po dobu několika měsíců. Také ukázal své dílo s názvem 'Following Piece', ve kterém pronásledoval náhodně vybrané obyvatele N.Y.- Vídeňská Action Group byla založená v roce 1965 Hermanem Nitschem, Otto Mühlem, Gunterem Brusem a Rudolfem Schwartzkoglerem. Uspořádali několik b.a. výstav, obvykle poukazující na společenská tabu. Mezi další b.a. umělce patří Chris Burden, Vito Acconci, Chris Burden, Dennis Opennheim, Marina Abramović, Anna Mendieta, Jana Sterbak. Ve Francii se b.a. objevil jako skupina Art Coporel s umělci jako Michel Journiac a Gina Pane. Jednou z nejvýznamnějších umělkyň b.a. hnutí v Itálii byla v sedmdesátých letech Ketty La Rocca. V Česku mezi b.a. umělce patří např. Petr Štembera, Jan Mlčoch, Lenka Klodová.
